středa 23. dubna 2014

Zhodnocení týdne 14.4.-20.4.2014

Poslední týden byl ve znamení přežít a naučit se sžít s novým režimem. Týkalo se to však spíše nás s manželem než Vikoho. Tomu naopak pokračoval volnější režim a bylo to znát na jeho chování.  Opět máme problém s uspáváním a to jak večerním tak i před den.  Večer opět usíná mezi jedenáctou až půl jednou v noci. Děsný. A opět je nastěhovaný u nás v posteli. O víkendu není schopný usnout dříve než ve tři hodiny odpoledne a pak spí do šesti nebo až osmi večer. Probudit dříve nejde.Takže pak večerní usínání je opravdu bojový úkol. Jak nestíháme dělat pravidelné úkoly ve stejném čase a každý den, tak když už se  k nim dostaneme tak je to hororový zážitek pro oba dva. Vikimu se nechce nic dělat a pokud ano, tak to nevydrží více než pár vteřin. A všechno se to děje proto, že jsem v pondělí nastoupila zpátky do práce. Změnil se režim mě i mému manželovi. Ráno odcházím brzy do práce ještě dříve než mí kluci vstanou, abych mohla v půl čtvrté vyzvednout Vikyho ve školce. Můj manžel musí ráno Vikyho probudit, dát mu snídani, obléknout ho a pak ho dopravit do školky a pak to stihnout do práce ještě včas. Pokud nebudu komentovat to, jak to doma vypadalo, když jsem se odpoledne vrátila domů, tak to spolu ráno zvládli. Pro mě to pak znamená, že nakupování, uklízení, vaření a přípravu úkolů pro Vikyho mám jen večery, kdy se snažím uspat Vikyho.  No prostě zmatek a trochu stres, tak asi jako všude, kde mají malé děti a snaží se i pracovat.
Stihli jsme však naše kurzy plavání, ježdění na koních s babičkami, v  pátek jsme byli po dlouhé době v Bludu. V pátek dostal Viky velikonoční výslužku ve školce a my jsme pak večer spolu zkoušeli barvit kraslice.

V sobotu jsme vyrazili s Vikym  na pouť, kde si to náramně užil. V neděli jsme pak ještě navštívili Velikonoční setkání na hradě v Jimlíně. Byli tam stánky s velikonočními věcmi, ukazovali tam staré velikonoční zvyky a opět tam byly dětské kolotoče a atrakce. Tentokrát Viky na žádné dětské kolotoče nechtěl. Stánky jsme prošli velmi rychle a koupili jednu super řechtačku. Ale nejvíc se mu líbilo, že tam měli koníčky a on na nich mohli jezdit.
 Odpoledne jsme pak u babičky barvili vajíčka a pletli pomlázky.
V tomto týdnu pak nejdůležitějším momentem byla asi koupě nového auta. Ve středu večer nám ho přivezli a Viky se s ním důkladně seznamoval. Ale asi to moc nepomohlo, protože když jsem ho s ním v úterý poprvé vezla, tak do něj nechtěl nastoupit. Doufám, že to příště bude lepší.

Žádné komentáře:

Okomentovat