Oční vyšetření

Tak v pátek jsme absolvovali oční vyšetření. Je to jedno z těch povinných, který musíte absolvovat pokud se u vás projeví podezření na PAS, aby se hned na začátku vyloučilo, že když se vaše dítě dívá na hračky z různých podivných úhlů, že třeba špatně vidí. No Viktorek se nikdy nijak zvláštně na nic nedával a ani jsem neměla zvláštní podezření, že by špatně viděl. No všechna ostatní vyšetření máme již hotové, jen na oční vyšetření jsme čekali tady u nás v Lounech přes půl roku. Také jsem nevěděla jak to bude probíhat a co mám od toho vyšetření očekávat. Sama vidím velice dobře a u očního jsem nikdy nebyla. Představovala jsem si, že ho budou nutit se dívat na nějaké obrázky a pak budou chtít aby je řekl.  No dorazili jsme do čekárny přesně, Viky už byl asi trochu unavený, protože jsem ho vzala ze školky těsně po obědě a před jeho odpoledním spaním. V čekárně čekali dva lidé, když jsem sestřičce řekla, že máme autismus a že nevím jak dlouho vydržíme v čekárně čekat, tak mi řekla, že samozřejmě půjdeme k paní doktorce přednostně, ale že teď tam má už pacienta. Nakonec jsme čekali asi 15 minut. Myslím, že to Viky zvládnul docela dobře, hrál si s autíčkama, sice jezdil různě po zemi a po židlích a zvládnul jezdit i přes sedící lidi. Taky jsme pak museli napíchávat napínáčky do nástěnky, ale u všeho byl v pohodě. Když zjistil, že tam mají automat na vodu s plastikovými kelímky tak si začal naplňovat jeden po druhém a pak je nosil do koše. Zvládnul jich asi osm. Stále jsem ho moc nenapomínala, protože jsem chtěla aby byl na vyšetření v pohodě. No vlastně on byl v pohodě, jen se asi ani na minutu nezastavil a pořád něco dělal. Také tam přišla maminka asi se stejně starou holčičkou, která si způsobně sedla na židli vedle maminky a čekala. Takže v porovnání s ní se Viky jevil jako pěkně nevychovaný a neklidný. Mezitím  sestřička Vikyho změřila na nějakém přístroji, kdy jsem ho měla na klíně a on musel položit bradičku na určité místo a dívat se očima do něčeho co vypadalo jako dalekohled. No ani se nevzteknul a docela to i chvilku vydržel. Pak řekla, že ho více nebudeme trápit.  Ještě jsme stihli jít na záchod a už jsme šli do ordinace. Tam se Vikymu docela líbilo, protože tam měli spousty přístrojů a různých počítačových obrazovek. Další sestřička řekla, že se můžeme volně pohybovat po ordinaci a aby si trochu zvyknul. Pak nás šla změřit na nějaký přístoj, kdy v ruce držela takový jakoby rozesmátý obličej a Viky ho měl sledovat a dívat se na něj, což zvládnul úplně skvěle, protože ho to velmi zaujalo. A zároveň pak viděl, že to sejmulo celý jeho obličej a přeneslo mu to fotku na monitor počítače. Opět se mohl na to podívat i na počítači. No nakonec ho paní doktorka nechala volně procházet po ordinaci a pozorovala ho jak se na co dívá a podávala mu různé hračky. Pak chtěla aby pozoroval maňáska, kterého měla v ruce, ten Vikyho samozřejmě nebavil, ale když vyndala nějaký další přístroj, který zároveň i svítil a začala se mu s ním dívat nejdříve do jednoho a pak do druhého oka, tak ten ho zaujal. Tak mu ho na chvíli půjčila a pak i jeho napodobeninu. Mezitím si Viky nechal postupně zakrýt jedno i druhé oko a ona se mu do nich podívala tím přístrojem. Mezitím na něj klidně hovořila a říkala jaký je  šikovný. No mě to tak moc nepřišlo, ale zase žádný horor to nebyl. Pak mi v klidu všechno vysvětlila, co zjišťovala a že Viky má vidění odpovídající věku, že tupozrakost nemá a ani žádné abnormality. Do budoucna možná bude potřebovat brýle na dálku, ale to se teprve uvidí. Pak mi poradila, ještě nějaké hry u kterých bych měla případně pozorovat, kdyby se mu zrak nějak zhoršoval. Přesto že je nyní v pořádku tak máme přijít za třičtvrtě roku na kontrolu. Když mi vše vysvětlovala tak si Viky stihnul sundat boty. Takže z ordinace jsem ho nesla a v čekárně jsem ho pak obouvala. Když jsme odcházeli, tak jeden pán se mě zeptal, zda mám na Viky zdravotní průkazku. Tak jsem řekla že ano, a on mi řekl, že to je dobře. A to jsem si myslela, jak jsme to výborně zvládli. Je vidět, že optikou jiného člověka to může vypadat jinak.