Zhodnocení týdne (24.2. - 2.3)

Pondělí se neslo v duchu Vikyho nemoci. Celou noc měl horečku, kterou měl i ráno. Jelikož neměl kašel ani rýmu, tak jsem mu nechtěla dát nic na snížení horečky, abych případně mohla poznat co mu je. Seděl zhroucený u televize nebo tabletu a ani se nehýbal. No nic jsem nakonec nepoznala, břicho ani ucho ho nebolelo a  protože horečku měl docela vysokou tak jsem mu dala nurofen. Za chvíli se mu ulevilo, najedl se jogurtu a rohlíku a pak začal opět aktivně pobíhat po bytě a hrát si ze vším možným. Také jsme splnili jeden naplánovaný mini úkol. Jediným pozitivem bylo, že mu za chvíli opět došla energie a on odpoledne nezvykle brzo usnul, ale také se brzy probudil a opět s horečkou. Takže jsem mu ji snížila a on opět nabral svou hyperaktivitu, která mu už zůstala. Dokonce se musel i koupat večer ve vaně. No jo režim se musí dodržovat i když je nemocný. Jak záhadná nemoc rychle přišla, tak odešla.
V úterý jsem ho ještě nechala doma. Horečku už neměl. Pobíhal po bytě a smutně koukal z okna na děti na hřišti. I když se díval na televizi a hodně si hrál/pracoval na IPadu, tak jsme zvládli i mimo normálního hraní a blbnutí spoustu rozvojových aktivit. A hodně ho to bavilo a docela se soustředil a dokončoval činnosti do konce. Také si ten den zvládl spálit poprvé ve svém životě prsty.  Ráno nám totiž přinesla babička čerstvá vajíčka. Když je uviděl tak si přinesl dětskou stoličku, aby dosáhl do lednice pro mléko a pak vyndal misku a vzal vajíčka a naznačil mi, že chce vařit. Pochopila jsem, že to budou palačinky. Udělali jsme těsto. Bohužel Viky chtěl i palačinky péct. A tak jsme pekli. Viky zvládnul obracet a vyndavat palačinky. Už jsme to několikrát dělali. Ale odložil obracečku a najednou vzal pánvičku na jedné straně za rukojeť a chtěl palačinku  nechat sjet na talíř. Pánvičku však jednou rukou neuzvednul a chtěl si pomoct přidržet pánvičku druhou rukou, ale na druhé straně bohužel není rukojeť. Takže si spálil trochu prsty. No hodně brečel, ale nakonec jsme to krásně zchladili. Neměl to pak ani červené.
Ve středu už jsem ho dala do školky. Domluvila jsem se s paní učitelkou, že kdyby byl unavený, tak ať mi zavolá. Vydržel to bezproblémů. Po nemoci a únavě ani památky.  Ten den jsme měli naplánovanou homeopatii. Viky rád cestuje, tak s tím nebyl problém. Teď když nám otevřeli další kus dálnice, tak jsme v Chomutově v pohodě za dvacet minut. Takže jsme přijeli dříve a ještě jsme stihli v  Glóbusu nakoupit. U paní homeopatky byl nejdříve vzorný, ale když jsme ho nenechaly otevřít krbové dvířka, za kterými byl oheň, tak dostal menší záchvat. Konečně tam také přdvedl nějakou negativní emoci, protože jindy je většinou v pohodě. Návštěva tam je vždy tak do 20 minut. Pak jsme se vrátili domů a zbytek odpoledne jsme měli ještě klidový režim.
Ve čtvrek zůstal manžel doma z práce a tak jsme odpoledne šli pro Vikyho do školky spolu. Měl radost. A protože bylo hezky tak jsme šli všichni do parku. Nakrmili jsme labutě, ale pak už Viky nějak nechtěl chodit. Ani jeho oblíbené prolézání  po velkých kamenech ho nezlákalo. Kdyby jsme neměli domluvený setkání s kamarádkou a jejími dětmi, tak bychom šli domů. Takle jsme šli na ně čekat na hřiště. Tam byli nějaké děti a Viky se nakonec nechal přemluvit, aby šel na nějaké prolézačky. Měli jsme sebou odrážedlo. Nějaký chlapeček ho tam měl taky, ale zrona nejezdil.Viky vzal jeho odrážedlo do jedné ruky své do druhé. Trochu je postrkoval proti sobě. Pochopila jsem, že chce, aby s ním někdo jezdil. Tak jsem se mu nahlas snažila vysvětlit, že chlapeček si někde hraje a že s ním nebude jezdit. Splnilo to svůj účel. Maminka chlapečka to slyšela a zavolala ho a řekla mu, že s ním chce Viky jezdit. Já se jen modlila, aby to bylo pravda. A byla. Krásně chlapečkovi dal jeho odrážedlo. Rychle si sedl na své a začali spolu drandit po hřišti. Navzájem se honili a napodobovali. U téhle hry Viky nepotřebuje mluvit a tak ho to baví.  Když dojezdili, tak uviděl, že se nějaké holčičky točí na provazovém kolotoči a chtěl se točit taky. Zvládli se točit pěkně rychle. Hrozně se smáli. Viky dokonce napodoboval pištění a výkřiky úžasu holčiček. Nakonec dorazila i kamarádka s klukama, ale to už zapadlo sluníčko a začalo být docela zima. A tak jsme to všichni otočili k domovu. Viky si dal říci a pěkně šlapal sám.  A nakonec nás překvapil. Sám od sebe při loučení řekl zřetelně "Ahoj." Žádné "pa" nebo "aaj" nebo podobně. Žřetelné "Ahoj" slyšeli jsme to oba dva.

V pátek jsem hlídala 2,5 letou neteř.  Krásně jsme si spou hráli, dokonce jsem na ní otestovala spoustu úkolů, které horko těžko dělám s Vikym. Pěkně jsem si s ní popovídala v celých rozvitých větách. Chtěla si hlavně kreslit, modelovat, skládat skládačky apod. Pěkně způsobně seděla u stolečku a pracovala. Vše dokončila. Je pravda, že všecho jsem jí musela několikrát vysvětlit. Viky, když je naladěn tak to zvládne udělat bez vysvětlení, ale Šárinka je menší.  Nakonec jsem jí dala spinkat a ona po přečtení pohádky během pěti minut sama v posteli usnula. Vikyho jsme odpoledne vyzvedli ve školce a šli všichni do dětského centra Bludo. Jsou tam ve dvou podlažích prolézačky a skluzavky do plastových balónků. Děti si to pěkně užívali.
http://www.bludo.cz/ 

Pak jsme všichni byli asi hodinu a půl na hřišti venku. Když si pro Šárku přijeli rodiče, tak byl Viky smutný a brčel že všichni odjíždějí. Pak jsme se vrátili domů a já jsem se s Vikym snažila udělat nějaké naplánované aktivity. Ke každé činnosti jsem ho musela horko těžko přemlouvat, dělat všechno možné, abych ho namotivovala a nalákala to dělat. V tu chvíli jsem dostala záchvat deprese, když jsem si vzpoměla na dopoledne se Šárkou a jak je to všechno s normálním dítětem o mnoho lehčí. Můj vztek na celý svět trval až do večera. Vikyho jsem te den nešetřila a byla jsem na něj až zlá. Také jsem si to vybíjela na mém manželovi. Jako vždy byl chápající a celý večer se pak Vikymu
Samozřejmě u prarodičů byl po celou doby taky jak andílek. Byla tam i celá další širší rodina. To má Viky rád. Je nejmladší a tak se mu všichni věnovali. To musíme zaklepat. Čím víc lidí kolem něj, tak je radši. Má rád když se něco děje a je aktivní ruch.