První vyšetření, které Viky podstoupil bylo vyšetření EEG. Měla jsem z toho strach. Předtím jsem si přečetla, několik zkušeností s vyšetřením jiných autistických dětí a docela jsem měla obavu. Hlavně jak ho udržím 15 minut v klidu, když normálně neposedí ani minutu. A hlavně normálně nesnáší mít oblečenou ani zimní čepici natož gumovou svíravou čepici. Dokonce mě i moje kadeřnice varovala, že s lounskou neuroložkou a vyšetřením EEG zde v Lounech nemá dobrou zkušenost a ať raději jedem do Prahy. Nakonec jsem si řekla, že to risknu, a když se mi to nebude líbit tak se prostě sebereme a odejdeme.
Sestřička mi vyšla vstříc a objednala nás na 10:30, dorazili jsme tam na poslední chvíli. Zásadně teď chodím všude na poslední chvíli, abychom nemuseli nikde dlouho čekat. Protože někde s Viktorem čekat je dost problematické, V čekárně nikdo nebyl a ještě jsem si nestihla ani sundat kabát a už nás sestřička zvala dál. Byla milá, v klidu počkala až jsme se svlékli a vysvětlila mi jak to bude probíhat. Původně měl v klidu ležet na lehátku, ale domluvili jsme se, že si můžu sednout do křesla a dát si ho na klín. V té době jsme ještě neměli IPad, ale vzala jsem mu takový dětský elektronický mini přehrávač "Dětský kamínek", umí to přehrát písničky, básničky, barvy, tvary, písmena apod, včetně obrázků a zvládá to přehrát i pohádky. Máme tam Mata a Pata a Boba a bobka. Tak ten jsem mu pustila, vzala si ho na klín a on se začal v klidu dívat na pohádky. Sice když jsme mu nasadily tu gumovou čepici, tak se trochu vztekal a snažil se jí sundat, ale to jsem ho pevně držela. Pak začal pozorovat, jak sestřička stříká do dírek v čepici takový vodící gel a prostrkuje tam vodící dráty. Ještě jednou se vzteknul, když mu na tělo připevnila takový snímač. Ale i ten jsem mu pevně držela na těle. Za chvilku se uklidnil a nakonec to vydržel celých 15 minut. Jen jsem se modlila, aby nám nedošli baterky. Po celou dobu jsem si se sestřičkou příjemně povídala a nakonec mi dala ještě kontakty na dvě maminky, které mají také autistické děti. S těmi jsem se pak spojila. Říkala, že Viky byl skvělý a EEG je dobře čitelné.
Za týden jsme šli k dětské neuroložce Dernerové zde u nás v Lounech. Opět po příchodu do čekárny se skoro hned otevřely dveře a sestřička nás zvala dál, i když v čekárně čekali ještě dvě děti. Řekla, že jsme objednaní a zmínila se že ví, že je pro nás čekání dlouhé a problematické. Paní doktorka byla milá, nechala Viktorka volně se pohybovat po ordinaci, měla tam pro něj připravené auta a tanky na hraní. Chvíli si s nimi hrál,ale pak zkoumal vše okolo sebe, ale byl hodný. Paní doktorka nám řekla, že na EEG není žádný nález, poptala se jak se Viktor chová a projevuje a proč máme podezření na autismus. Vymluvila mi magnetickou rezonanci, že není potřeba a taky proto, že se musí dělat pod narkózou a ta prý autistům nesvědčí. Také mi dala opět nějaké kontakty na rodiče autistických dětí v okolí, které má v péči a ještě nějaké letáky o autismu a o podpůrných organizacích, kteří u nás na severu s autisty pracují. Na kontrolu máme přijít za rok. Celkově jsem byla s průběhem chování a poskytnuté péče a informacích spokojená.
Žádné komentáře:
Okomentovat