Zhodnocení týdne (17.2. - 23. 2)

Pondělí uběhlo v celku pohodově. Ve školce se začali připravovat na páteční karneval.  Viky půjde za lišku. Všichni společně si připravují masky. Uvidíme jak to v pátek dopadne. Ukázkově mi předvedl jak umí mručet jako medvěd a mňoukat jako kočka, když si paní učitelka tyto dvě masky zvířátek, který ten den vyrobili, dala na obličej a zamručela a zamňoukala. No doma to samozřejmě nezopakoval, ani kdybych ho zabila a postavila se třeba na hlavu. Ze školky jsme nakonec šli pěkně pěšky přes celé město, bylo hezky sluníčko. Viky  ukázkově šlapal i do kopce- máme to asi dva a půl kilometru a ani jednou nenatáhnul ruce, že by chtěl nést. Pak jsme ještě byli asi půl hodiny na dětském hřišti, kde už bylo plno dětí a tak se tam s nimi honil. Pak jsme si spolu až do večerníčku hráli v pokojíčku. Překvapil mě tím, že si šel pro misky, lžíci a silo a chtěl tam nasypat rýži. Chvíli to pěkně nabíral a přendal z mezi miskami a silem, ale nakonec začal rýži nandavat na auta a rozvážet po pokojíčku až všechno hezky rozsypal. Chvilku se to snažil nandavat rukama zpátky, když jsem mu řekla aby to uklidil, ale pak si šel pro vysavač, který si sám smontoval ( máme ho ve skříni rozložený) a dal do elektriky a úplně vše sám vysál. Poslední dobou ho podezřívám, že plno věcí rozsypává schválně, jen aby mohl vysávat. No uklízení se mu neztratí. Večer dokonce krásně zasedl ke stolku k pracovním úkolům a bez problémů je všechny udělal. A na závěr krásně ulehl a v deset už spal

.
Každé úterý Vikyho vyzvedává ze školky babička s dědou z Počedělic a vozí mi ho domů tak kolem sedmé večer a někdy i později. Tentokrát ho přivezli už kolem šesté, hrál se hokej a tak to chtěli vidět, stejně jako my s manželem, který se právě vracel kvůli tomu dříve z práce. Viky byl s babičkou a dědou spokojený, byly někde na výletě a prý byl v pohodě a hodně toho nachodil. Když viděl, že je televize zapnutá, což u nás běžně není a pouštíme ji jen na jeho pohádky, ale pohádky neběží, tak přinesl kartu s pohádkou a že chce pustit tu. Tak jsem mu pustila pohádky na počítači, ale asi o hodinu dříve než je zvyklý. No prostě jsem si s ním nehrála jako vždycky, ale chtěli jsme sledovat ten hokej. Viky od pohádek odbíhal, chtěl si s námi hrát a dovádět. Ale nějak jsme to vydrželi až do koupání. To proběhlo v pohodě, ale pak jsem mu namazala jeho molusky, které ho teď trápí propolisem,(který máme naložený v lihu) a to ho asi pěkně štípalo a tak se na mě naštval a pak nechtěl spolupracovat. K práci u stolku na skládačkách jsem ho vůbec nedostala. Pouze si řekl pomocí karty o IPad a vlezl si s ním do postele, ale ani nechtěl abych u něj byla a odháněl mě. Když byl čas spánku, tak nechtěl spát a usínání byl horor. Usnul opět až po jedenácté. Celkově byl dnes takový roztěkaný, vzteklý a naštvaný. Pořád si drbal ty molusky a přitom, ty by ho neměli svědět. No nevím, zda to není tím, že jsme ráno začali mazat nové preparáty od Dr. Jonáše. na čištění organizmu. Uvidíme, jak to bude dál.
Ve středu jsme kvůli moluskám, opět nešli plavat. Ale udělali jsme si s kamarádkou a jejím malým prckem výlet do parku. Bylo docela hezky a vydrželi jsme tam skoro dvě hodiny. Chvilkami však chtěl Viky poponášet. Po návratu z venkova jsme si hned odbyli připravené pracovní úkoly u stolečku, tentokrát ho to bavilo, protože jsme modelovali a stříhali.  Pak jsme si chvíli hráli s legem a postavili jsme i dřevěnou vláčko dráhu. Nejvíc mě však překvapil, když si najednou vytáhl tři knížky a začal si je prohlížet. Sice jsem mu do toho nesměla moc mluvit, ale podařilo se mi zeptat, kde je sanitka a on sám od sebe ji ukázal a napodobil houkání sanitky. Tak to už je pro nás úspěch. Ale žádné další obrázky na mé dotazy už neukázal. No a pak už se chtěl dívat na pohádky. Což nám ten den nevadilo, protože jsme se opět chtěli dívat na olympijský hokej. Takže Viky se mohl opět dívat na pohádky dlouho. Což nevím, zda mu prospělo. Protože pak se nechtěl koupat, takže jsme ho jen rychle omyli, promazali jeho ekzém a molusky. Namazali čistící preparáty a to už s námi opět nechtěl mluvit a začal být nabručený. A když začal pracovat na IPadu, tak mě vylože odehnal z pokoje. Pak chtěl s něčím pomoc a tak si pro mě došel. Vzhledem k tomu, že chtěl spustit ještě nedokoupené aplikace, které by stejně vzhledem ke svému věku nezvládal, tak jsem se ho snažila, přesvědčit, ať si to přepne na jiné. Někdy to funguje, ale dnes ne. Dostal docela pořádný záchvat vzteku, který plynul z toho, že sem nechtěla udělat co on chce a zároveň jsem se mu snažila sahat na IPad. Takže se do mě pustil, mlátil mě hlava nehlava, kousal a štípal. A nakonec po mě hodil i IPadem. Ještě, že máme  pořádný obal. Ale nakonec se nechal uchlácholit, ukolébat v náručí. Ale uspávání muselo proběhnout v ložnici a usnul až kolem jedenácté. Ach jo, kde je ta důslednost.

Každý čtvrtek Vikyho hlídá babička ze Žatce, která za ním jezdí obětavě 25 km autobusem tam a zpět, protože neřídí auto. Někdy však s ní přijede autem i děda.  Tento čtvrtek přijeli oba dva. Nasměrovala jsem je vyzkoušet nové dětské centrum. Prý tam šli od školky pěšky a večer se zas vrátili pro auto pěšky. (Je to  vzdálené tak kilometr možná víc ) A Viky celou dobu bez řečí šlapal. Takže prý bude unaven. No bohužel. Náš hyperaktivista pak ještě doma asi půl hodiny skákal na gauči po dědovi a chtěl se honit a válet sudy. A u toho se stihnul dívat na televizi. Po jejich odjezdu jsme se šli dle našeho denního rozvrhu vykoupat. Následně jsme docela úspěšně pracovali u stolku, kdyby nás nevyrušil vracející se tatínek z práce. Jen co cvakli dveře, tak bylo po práci. Pak ještě dováděl s tátou, takže o spaní dle rozvrhu  nemohlo být ani řeč. Na závěr večera, teď už noci samozřejmě nesměl chybět IPad, který jsem mu v půl jedenácté odebrala z pláčem. Ale tentokrát to netrvalo tak dlouho. Ale šel trucovat k nám do ložnice, kam si zalezl pod peřinu a předstíral, že spí. Tím mi naznačil, že dnes se bude usínání konat tam. Takže kdy konečně usnul ani nevím, protože jsem spala dřív než on.
V pátek měli ve školce karneval. Samozřejmě masku na obličej, kterou si s paní učitelkou vyrobili nechtěl mít na sobě. Ale nebyl jediný. Odpoledne po školce jsme jeli domů autobusem. Viky má jízdu autobusem nebo vlakem rád. Vždycky je nejhorší čekat na zastávce, ale i to už pomalu zvládáme. Pokud tam nezastavuje moc autobusů, protože je dost těžké mu ukázat, že to není ten správný a musíme ještě čekat. Nejlepší jsou důchodci, kteří se s ním vždy chtějí dát v dobrém do řeči a on na ně nereaguje. Musím říci, že někteří mají výdrž. Po cestě domů, jsme ještě zvládli koupit kytku v květináči ( jdeme gratulovat na narozeniny), jelikož to bylo v Kauflandu, tak si Viky musel zajezdit na dětském autě u vchodu. Za ty peníze, co už jsem tam naházela, bychom si mohli domů pořídit svoje vlastní. Pak si ještě musel v krámku u domu koupit lízátko. Dnes jsem mu všechno dovolila, protože jsem hrála o čas a aby byl spokojený. Dnes měla přijet ve čtyři hodiny naše poradkyně rané péče. Nakonec jsme domu došli asi ve za deset minut čtyři. A aby nechtěl tablet nebo pustit televizi, tak jsem ho nalákala, že budeme péct buchtu. Povedlo se. Pomáhal mi ukázkově. Ale bohužel zdržovací taktika nepomohla. Těsně než přišla Iryna, tak přinesl kartu s televizí. A pak zazvonil zvonek. To mu sice odvedlo pozornost, otevřel jí dveře, řekl "pa" a pak už běžel k televizi, i když jsme se ho snažili nalákat na nové věci, které nám Iryna přivezla. Bohužel nepovedlo. Já jsem mu samozřejmě ustoupila a nechala ho dívat se, aby byl klid. Trochu jsme probrali, co jsme za tu dobu, co u nás byla naposledy dělali. Mezitím odběhl Viky si hrát, tak jsem vypnula televizi a znovu jsme ho zkusili nalákat na nějaké aktivity. Zase nic, teď pro změnu chtěl tablet, ale protože jsem chtěla Iryně , ukázat jak s ním pracuje, tak jsem ho opět nechala. Ale, jelikož jsem zapomněla vypnout připojení na internet, tak mu tam nabíhaly reklamy a možnosti přikoupení nových aplikací. Což mu samozřejmě  hatilo jeho vlastní činnost, ale nechtěl i na IPad sáhnout, jako vždy. Nakonec se dostal do takového afektu, že po mě IPad hodil. Nakonec se ve vzteku počůral do kalhot, což už dlouho neudělal. O nějaké práci s Irynou dnes nemohla být řeč. Ale nakonec jí ukázkově při odchodu řekl "pa". Po jejím odchodu, pokračoval v dívání se na televizi nebo práci na IPadu. O nějaké naší dnešní řízené aktivitě taky nemohla být řeč. Takže řízená práce na rozvoji sluchu u stolečku někdy jindy. Tak jsme si chvilkami v mezičase do spaní jen tak hráli. Ještě jedno překvapení však ten večer bylo. Viky poprvé sám vyfoukl bublinky z bublifuku. A to několikrát za sebou, žádná náhoda. Dosud nefoukal buď dost silně nebo foukal mimo brčko. Takže nakonec dobrý, až na to že opět usnul pozdě v noci.
V sobotu jsme se probudili do krásného slunečného dne. Představovala jsem si jak strávíme celé dopoledne venku na sluníčku.  Manžel byl na volejbalovém turnaji a měl se vrátit až odpoledne. Ale hned ráno mi Viky ukázal, že je dnes televizní a IPadový den a v mezičase si stihnul ukázkově hrát z různými hračkami přičemž u některých jsem mu musela a při některých jsem mohla asistovat. Dokonce i ukázkově plnil naplánované pracovní aktivity. Ven však nechtěl., Po tom, co se mi ho konečně podařilo přesvědčit, aby se obléknul tak jsme vyšli akorát před dům. Tam dostal ukázkový záchvat, začal kopat i do motorky, kterou si vzal sebou a začal mě strkat zpátky směrem ke dveřím. Takže jsem pochopila, že jdeme domů. Sbohem dnešní sluneční počasí. Jen co jsme otevřeli dveře od bytu, tak nasedl na motorku a projížděl se po celém bytě. Sousedi mají určitě radost. Je pravda, že jsme nakonec ten den splnili i spoustu pracovních činností a i mnoho navíc. Ale nic pro našeho hyperaktistu nebylo dost unavující, takže do pozdního odpoledne neusnul, i když jsme to několikrát zkoušeli. K večeru si pro něj přijeli babi s dědou z Počedělic, kteří ho měli mít přes noc na hlídání, protože my s manželem jsme šli ke známým na oslavu narozenin. Jel s ním na návštěvu k jejich známým, kteří také hlídali vnoučata. Tam samozřejmě byl vzorný a s kluky dováděli do noci. Jeli jsme si pro něj až v neděli na oběd.
V neděli když jsme si pro něj přijeli, tak se zrovna vrátil s dědou z venkova, kde jezdili na traktoru a pozorovali různá domácí zvířata u všech možných sousedů. Někde krmili koně a kozy, někde krávy a dokonce jedni mají v ohradě malá  divoká prasátka. Naobědvali jsme se, ale Viky nechtěl nic jíst. Což bylo divné, ale zatím jsem to neřešila. Pak jsme ho s manželem vzali ještě ven na prolézačky a k řece, kde jsme házeli klacky do vody. U vody si pak ale s námi v klidu sednul na břeh a docela dlouho jsme jen tak pozorovali vodu a užívali krásného dne. To bylo divné, ale milé. Nakonec jsme nasedli do auta a než jsme
dojeli domů tak usnul, ještě jsme ho zvládli přenést  dospat do postele. Ale asi za hodinu se vzbudil s horečkou. Takže asi bude nemocný. Uvidíme. Do večera pak už jen televize, IPad a když se mu trochu ulevilo od horečky tak velké stavění lega a ježdění na motorce. Večer jsme ho nechtěli dát koupat, ale jak jsme poslední dobou dodržovali spací režim, tak nám večer ukázkově vysvětlil, že prostě koupání patří ke spacímu rituálu ať je nemocný nebo ne.