Původně jsem měla naplánovanou rodičovskou dovolenou na dva roky. Vrátit jsem se chtěla do práce na jaře v roce 2013. A tak jsem Viktorka docela brzo začala zvykat, aby byl hlídán od někoho jiného např. babiček a kamarádek. Také chodíme dvakrát týdně plavat a chodili jsme dvakrát týdně cvičit, takže byl Viky často v kolektivu jiných dětí a byl na ně zvyklý. Na podzim 2012, když mu bylo rok a půl jsem ho začala dávat do jednoho dětského hlídacího centra nechtěla. Při zápisu jsme do klasické státní školky kvůli věku neuspěli. A tak jsme začali řešit co dál. Na jaře bylo už jasné, že se něco s Viktorkem děje a že si prodloužím rodičovskou aspoň do podzimu. Dětské hlídací centrum mělo mít přes prázdniny volno a my jsme nechtěli zdárně započatý zvykací proces přerušit.
A tak jsem našla soukromou miniškolku, kde již brali děti od dvou let. A od června 2013 tam tak začal chodit 2-3 krát týdně. Nejdříve na dopoledne, ale po 14 dnech už na celý den. Prostě se mu tam líbilo a naopak tam lépe spal než doma. Od podzimu 2013 pak tam začal chodit každý den, pokud jsme nebyli někde na vyšetření.
Musím říci, že máme velké štěstí na paní učitelku. Je už starší a otevřela si svou mini školku po rekvalifikaci asi před dvěma roky. Je z ní cítit nadšení a elán, že jí ta práce baví, že má ráda děti a oni ji. Mohla by je jen hlídat v herně a nechat je volně hrát a asi by prckové byli spokojení, ale ona se jim opravdu každý den nadstandartně věnuje. Každý den něco tvoří a vyrábí, učí je barvy, písničky a básničky. Cvičí a tancují. Jezdí s nimi po výletech apod. To ona nás upozornila, že má Viktorek asi PAS. A když se to potvrdilo, tak se aktivně zapojila do jeho speciální výchovy. Dělá s ním všechny speciální úkoly, které jí připravím - krabicové úkoly. Sama mu pak vymýšlí speciální činnosti a hry, které by ho bavili a zároveň posunuli dál. A nejdůležitější je, že do všeho zapojuje i ostatní děti, které ho pak motivují. Je vidět, že ostatní děti ho mají rádi i když s nimi zatím nemluví. Paní učitelka nám velmi pomáhá a výborně se nám s ní spolupracuje. A když se dozvěděla, že jdeme na zápis do speciální školky, tak jí to bylo líto. Prý si myslela, že jí ho tam ještě aspoň rok nechám, když se tak krásně sžili a když Viky dělá takové pokroky.
A já mám dilema, zda by nebylo lepší nechat Viktorka ještě aspoň jeden rok zde u ní, když si na sebe tak hezky zvykly. Ale víme, že ve speciální školce zde v Lounech mají už nějaké zkušenosti s péčí a výchovou autistů. Tak uvidíme. Na zápis půjdeme a na podzim se rozhodneme, kam ho nakonec dáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat