Odpoledne mi ve školce řekli, že byl celý den v pohodě. No mě připadal trochu unavený a ani nechtěl jít na hřiště, když jsem ho lákala i když bylo tak krásně a viděl tam spoustu dětí. Rovnou si to zamířil domů. Byl takový namručený a roztěkaný. S ničím si nechtěl hrát a tak jsme měli televizní a IPadové odpoledne a večer. Nechal se akorát přemluvit k pečení perníku, což je větší motivace než televize.
Ale k povinným úkolům jsem ho ten den skoro nepřemluvila. Měla jsem jich připravených pět, ale zkusili jsme tři a ani jeden nedokončil. Večer samozřejmě nebyl unavený a hyperaktivně pobíhal po bytě. Spát se mu nechtělo. Nakonec usnul opět v půl jedenácté.
V úterý jsem si ho musela ve školce vzbudit. Paní učitelka říkala, že se jí to nedaří a že celý den nebyl ve své kůži. Dokonce už usnul při obědě. Původně jsme měli v plánu jít na hřiště s kamarádkou a jejím kloučkem, který je stejně starý jako Viky. Když jsem ho vzbudila tak nechtěl jíst a chtěl se jen chovat. Už jsem myslela, že pojedeme domů, ale před školkou obživl. Tak jsme nakonec jeli na hřiště. Bylo moc krásné počasí. Tam se Viky nasvačil a chvíli si hrál na písku a chvíli na prolejzačkách, ale moc zájem o ostatní děti nejevil. Spíš se chodil mazlit a chovat. Tak jsme se dohodli, že to dnes ukončíme a jeli jsme domů. Z auta nechtěl vylézt, stále zavíral dveře a ukazoval mi, že by někam jel. Asi opět chtěl jet do bazénu. Nevím. Po delší době jsme konečně došli domů. Tam si samozřejmě pustil televizi a opět jsem ho od ní nemohla do podvečera dostat. Měli jsme ten den naplánované saunování u mého bratra a čekala jsem jen na manžela. Manžel tam nakonec běžel (cca 7 km - připravuje se na pražský půlmaraton). No Viky se vztekal a nikam nechtěl jet. Nakonec jsem ho nějak oblékla a jeli jsme. Tam samozřejmě pokračoval v dívání se na televizi se svou sestřenkou. I když to bylo na hlídání asi nejlepší řešení. Dospělý se mohli v klidu saunovat. Večer po návratu už samozřejmě nechtěl vůbec nic dělat. Takže přemlouvání k pracování u stolečku a plnění úkolů nebylo k ničemu. Úkoly neudělal žádné. Spát nechtěl taky vůbec. Takže opět usnul až někdy kolem půl jedenácté. Opět se nám nabourává celý systém usínání a hlavně i odcházení do školky. Ráno se nechce opět oblékat, vzteká se. Myslíme si, že je to tím, že v televizi ráno změnili všechny pohádky a on teď neví, po jaké pohádce se chodí do školky. Doufám, že si na ně opět zvykne. Ukazování na denním režimu nepomáhá. Nebo snad budeme muset zavést časové úseky a měřit je pomocí kuchyňské minutky. Uvidíme.
Ve středu ráno opět problém s oblékáním a odchodem do školky. Ale jakmile jsme přijeli do školky, tak vyskočil z auta a běžel do školky, tam se v šatně způsobně svlékl a šel do třídy ani se se mnou pořádně nerozloučil. Takže chodit do školky mu nevadí jen ten odchod z domu začal být problém. Po školce jsme šli na dětské hřiště kde si hrál na písku a jezdil na odrážedle, bylo krásně a tak jsme tam vydrželi přes dvě hodiny. Pak se ozvala kamarádka, že jede kolem nás a že by se u nás stavěla na návštěvu, tak jsme šli domu. Viky už chtěl jít stejně domů. Během návštěvy se choval vzorně, měl zapnutou televizi a vybíral si pohádky pomocí kartiček z komunikační knížky. Nepobíhal a seděl celou dobu na gauči. Když měl hlad nebo žízeň, tak si opět vybral kartičku s tím co chtěl z komunikační knížky a přinesl mi ji. Podařilo se mu trochu rozlít pití a tak si došel sám pro hadr a hezky utřel podlahu bez mé pomoci i bez pokynů. Dokonce si vzal sám i papírový kapesník do kterého se vysmrkal a ten pak šel vyhodit do koše. Pak jsme jí předvedli jak Viky dělá v mixéru jahodovo-banánový shake- já mu akorát nakrájela ovoce na kousky, on je všechny postupně dal do mixéru, zavřel ho, zapnul, a pak tam přiléval otvorem mléko. Kamarádka mě považovala za super matku, jejíž dítě i přes handikep je úplný andílek. Nakonec to Viky završil tím, že když odcházela tak k ní přiběhl olíbal jí a řekl jí "pá pá". Já jsem jen zírala. Po jejím odchodu přinesl kartu s tím, že se chce sprchovat a né koupat. Tak jsme se šli sprchovat, a v tom se vrátil manžel z práce, tak se k nám přidal. Viktor byl proto velmi šťastný. Než jsem pak uvařila večeři, tak spolu dováděli v pokojíčku. No ale opět nechtěl pracovat u stolečku na povinných úkolech. To se zatvrdil a nemohla jsem s ním hnout. Nakonec stavěl bunkr ze svého pracovního stolku. Tak jsme mu po dlouhé době zase postavili dětský stan. Natahal tam všechny polštáře z celého bytu, ale překvapil nás tím, že si tam přinesl i všechny plyšová zvířátka, kterých si jindy moc nevšímá.
Ve čtvrtek ho ze školky vyzvedla babička se kterou byli až do večera v parku a u řeky. Říkala, že byl hotový andílek. Za to večer řádil jak černá ruka a pracovat a plnit povinné úkoly opět nechtěl. Usnul ale v normě. Páteční ranní odchod do školky byl opět problémový. Odpoledne jsme opět strávili na dětském hřišti, kdy tam vydržel zase tak dvě hodiny a chtěl domů. Doma si to rovnou zamířil k televizi. Když jsem mu ji však po hodině vypnula tak byl vzteklý a snažil se mě bouchat a kousat. Když nemohl mít televizi tak mi nosil kartu s tím, že chce IPad, rozhodla jsem se mu už neustupovat. Snažila jsem se ho nalákat na všemožné hry. Moc se to nedařilo, tentokrát byl dost urputný a neustále nosil karty z televizí nebo IPadem. Nebo se snažil sám si zapnout televizi nebo vylézt pomocí židle pro schovaný IPad. Byla jsem dost naštvaná a rozladěná. Pak ho vysvobodil manžel, který mi přinesl velikou kytici bílých lilií a já se rozbrečela. Přišlo mi líto, že jsem taková neschopná a ještě dostanu dárek. Nakonec se mi podařilo s Vikym udělat jeden naplánovaný úkol. Rozhodli jsme se s manželem, že dáme Vikymu pauzu v plnění úkolů do logopedického vyšetření a budeme se pouze soustředit na rozvíjení komunikace pomocí kartiček a nenásilně i na rozvoj řeči. Večer šel spát Viky docela v normě, po pokynu konec hry s IPadem mi ho dal a přinesl si kartu, že si chce číst knížky. Čteme si teď knížky pravidelně před spaním, ale dnes si sám od sebe přinesl kartu s tím, že si chce číst. Pak mě překvapil tím, že i občas ukázal na obrázek a vydal nějaký zvuk.
V sobotu se zkazilo počasí a venku pršelo a foukal silný vítr. Měli jsme odpočinkový den, kdy jsme si hráli doma, dívali se na televizi a pracovali na IPadu. Největším úkolem dne bylo ostříhat strojkem manžela a pak Vikyho. Vždy je to pro Vikyho traumatický zážitek. Zvládnul si už občas nechat vysušit vlasy fénem v bazénu, ale nechat se ostříhat strojkem je pekelný zážitek pro všechny. No a o ostříhání nůžkami vůbec raději neuvažujeme. Tentokrát dokonce přišel do koupelny, když jsem stříhala manžela, pak si i vzal strojek do ruky a sám ho za pomoci mé asistence stříhal. Když však viděl, že se blíží doba, kdy budeme stříhat jeho, tak si chytnul hlavu a utíkal před námi. A to jsem si myslela, že to tentokrát bude lepší, když zvládnul stříhat manžela. Stašně začal plakat. Manžel ho musel pevně držet a stejně se kroutil tak, že bylo těžké ho udržet. Strašně u toho brečí, snaží se nás kousnout a je vzteklý. Má záchvat vzteklosti. Je jak nešťastné zvířátko zahnané do kouta. Já se ho velmi rychle snažila ostříhat, ale byl to dost nadlidský úkon. O žádném střihu se nedalo ani uvažovat. Jsme rádi, že to zvládneme tak, že jen občas někde má delší vlas, který já pak v noci chodím zastříhávat nůžkami. No o focení se nedá ani zauvažovat.
Odpoledne jsme Viktorka odvezli k prarodičům na hlídání přes noc. Začíná nám druhá série "Prostřeno", kdy se scházíme s dalšími 3 páry a navzájem se hostíme. Vždy je to zdařilý večer, kdy se u každého výborně najíme. Je to vždy menu o několika chodech a pitích a většinou je připravená i speciální zábava. Takže pro nás dobrý relax.
V neděli jsme si Vikyho jeli vyzvednout až na oběd, takže jsme ráno pěkně relaxovali a dospávali. Viky u babičky byl prý hodný, k obědu snědl 3 knedlíky s gulášem i s masem. Pak si dal ještě dva knedlíky suché. Když si sedal ke stolu tak ukázal na talíř a zřetelně řekl" to to". Poslední dobou si docela žvatlá a čas od času z něj vypadne i možná smysluplné slůvko. Po obědě jsme jeli domů, kde jsem s Vikym ještě upekla piškotovou bábovku. Ani jsem nechtěla nic péct, ale vzhledem k tomu, že jsme si od rodičů přivezli vajíčka a Viky je viděl, tak si ihned přinesl stoličku, vzal vajíčka a vyndal mísu s tím, že chce něco vařit. Takže jsme ještě upekli bábovku a pak šel po jedné hodině spát. No v nic nedělajícím relaxu jsme pokračovali do večera. Zatím nemám moc představu jak budu s Vikym pracovat tento týden, ale snad mě něco napadne. Doufám, že jeho odmítavé chování není nějaký typ regresu.
Žádné komentáře:
Okomentovat