Úrazové nadělení ze školky

Včera, když jsem vyzvedávala Viktorka ze školky tak mi nadělili překvapení. Dosud jsem nikdy neměla ani na vteřinu pocit, že ho do školky odkládám nebo že by se tam o něj nestarali dobře. Nikdy jsem neměla pocit, že já jsem ta nejvíce kompetentní osoba, která se o něj jediná dokáže postarat. Včera mi tuto víru trochu narušili. Viktorek včera spadl z vrcholu klouzačky, když do něj jedna holčička strčila a odřel si velkou část obličeje. Zatím je to v jeho životě  největší zranění a já u toho nebyla, abych ho pochovala a postarala jsem se o něj. Na to že je tak hyperaktivní a pořád někde leze, tak byl dosud na sebe vždy opatrný a můžu říci, že vlastně nepadá. Snad nikdy neměl odřené ruce ani kolena a to ani v době, když se učil chodit. Musím říci, že nezazlívám učitelkám, že se mu to stalo pod jejich dozorem, to se mu mohla stát kdykoliv i pod mým dozorem, ale nyní mám výčitky, že v době kdy se mu to stalo, jsem byla v pracovně v Praze a pokud by spadl vážněji a zlomil si třeba ruku nebo nohu, tak by mi trvalo strašně dlouho než bych se k němu dostala. Mám zase o čem přemýšlet. Teď ještě uvidíme, jak se Viktor vypořádá s hojením odřenin, doufám, že si to nebudu strhávat jako doposud jiné ranky a nezanítí se mu to.