V pondělí jsme zkusili po školce koupit v dětském bazárku dětské kolečkové brusle, bohužel měli jen velká čísla. Paní prodavačka mi však poradila, že se pro malé prcky prodávají kolečkové brusle takové, které mají vzadu dvě kolečka. A opravdu na internetu jsem je pak našla. Pak jsme jeli do bazénu na plavecký kurz. Trnula jsem, jak to bude s oblékáním plavek. Trochu zkusil naznačit, že plavky nechce, ale nakonec si je bez velkých obtíží vzal. Protože jsme přišli trochu dříve, tak jsme už šli do bazénu a nečekali jsme na ostatní. Nevím jestli to nebyla chyba, protože Viky tentokrát vzorně po celou dobu měl plavky a ani jednou si je nesvlékl, ale v bazénu byl jen do té doby než dorazili ostatní děti. Pak vylezl a hrál si na okraji bazénu a i když jsem odešla a přenechala ho učitelkám, tak se jim ho nepodařilo nalákat do vody. Po patnácti minutách jsem tam šla zpátky a zkusila to já, bohužel ani tentokrát nechtěl a tak jsme skončili ve vířivce. Tam vydržel celou dobu. Možná byla tentokrát voda v bazénu studená nebo možná už nechtěl do vody, když jsme byli v bazénu den před tím v neděli.
V úterý jsme si udělali výlet do Prahy. Spojili jsme dvě akce. Nejdříve jsme byli oba na diagnostickém vyšetření na přístroji Oberon, který zjišťuje různé patogenní zátěže v těle (parazity, viry, baktérie apod.) Je to samozřejmě jedna z alternativních cest, jak bychom mohli částečně podpořit zdravější vývoj Viktora. Paní Michálková, která je majitelkou centra biorezona http://www.biorezona.cz/ , má pětiletého autistického chlapce, takže jsem si o tom hodně povídali. Říkala,že jejímu synovi plazmování a tím odstranění patogenních zátěží z těla hodně pomohlo. Léčba je poměrně nákladná, ale jsme ve fázi, že o tom přemýšlíme. Samotná diagnostika probíhala příjemně. Přístroj, který je napojen na počítač vás frekvenčně snímá, takže se můžete volně pohybovat po místnosti. Viktorek si celou dobu hrál s legem, které mu půjčili nebo pracoval na IPadu. Já jsem po celou dobu mohla na monitoru pozorovat různé průřezy jeho nebo svým tělem a zároveň tak vidět, kde máme nějaké problémy. Po celou dobu mi paní Michálková vysvětlovala co právě vidíme. Celé vyšetření proběhlo v příjemném duchu. Po skončení jsme s Viktorkem byli asi půl hodiny na dětském hřišti a pak jsme se přesunuli v rámci Prahy k příbuzným kam jsme byli pozvání na oslavu padesátin našeho strýce. Sjela se tam nejbližší část manželovi rodiny. Viktorek si to náramně užíval. Má rád tyto sešlosti a hodně lidí a ruch. Plno lidí se mu věnuje. Když jsme se sešli všichni u nich doma, tak jsme pak pěšky vyrazili do jedné vyhlášené čínské restaurace. Zvládnul to i Viky. Výborné bylo to, že oslava proběhla v uzavřeném salónku, kde se nekouřilo a Viky si tam mohl pobíhat jak chtěl. Ale byl vcelku vzorný, protože jsme mu vzali sebou na hraní IPad a auta. Následně jsme s oslavou pokračovali u nich doma. Ostatní tam přespávali, ale my jsme museli jet večer domů, protože nás ráno čekalo vyšetření v Chomutově na psychiatrii. Jakmile jsem v půl jedenácté dali Viktora do auta, tak během pár minut usnul a ani doma při přesunu se neprobudil. Dostali jsme jako obvykle spoustu hraček po starších dětech a hlavně dětské brusle, které už Vikymu jsou. Takže zatím budeme zkoušet učit Vikyho bruslit na klasických in-linech.
Ve středu jsme byli v Chomutově na druhém psychiatrickém vyšetření, které probíhalo docela v pohodě. Objednání jsme měli na půl desátou. Bohužel se zde Viky neprojevoval dostatečně sociálně a nechtěl spolupracovat při vzájemných nabídkách činností a tak nám paní doktorka diagnózu nezměnila.
Ve čtvrtek se pak Viky těšil do školky a nebylo žádné ranní vyvádění, které jsme prošívali v posledních několika dnech. Ve čtvrtek vždy hlídá odpoledne babička ze Žatce, která k nám dojíždí, ale měla jsem mít ten den kosmetiku v Žatci, na kterou jsem dostala zdarma poukaz, takže jsem jeli do Žatce my. Těsně předtím mi však volala paní kosmetička, že to z naléhavých důvodů musí zrušit, no už jsme byli na cestě, tak jsme tam nakonec dojeli. Bylo krásně a tak jsme celé odpoledně strávili na zahradě. Viky dostal malé hrabičky a motyčku a pěkně s nimi řádil v hlíně na čerstvě upravených záhonech. Také zaléval konvičkou kytičky a jahody. Prababička s pradědou mu všechno dovolí a jen se smějí.
V pátek odpoledne jsme jeli ze školky autobusem, protože manžel byl autem v práci a pak jsme byli asi dvě hodiny venku na dětském hřišti s dětmi. Pak si pro Vikyho přijel děda z Počedělic a v autě měl i mou dvou a půl letou neteř, že prý pojedou všichni na zmrzlinu. Přes víkend Vikyho hlídali mí rodiče, protože já jsem celou sobotu byla v Praze ve škole a manžel na volejbalovém turnaji. Vikyho přivezl domů manžel až v sobotu večer v půl jedenácté. Prý byl celou dobu hodný, zvládli jít s babičkou i do loutkového divadla. Viky prý honil malá prasátka v ohradě, no to jsem z oblečení i cítila. No prostě si užili pohodový den na vesnici.
V neděli ráno nás Viky probudil s tím, že mi ukazoval ručičku a říkal au au. V dlani měl docela dost velkou třísku. Přemýšlela jsem, jak ho budeme držet a jak mu jí budu vyndavat a už jsem řešila obtížné scénáře dopředu. Nakonec úplná pohoda, Viky ležel v klidu, díval se vážně na mě těma svými očima, manžel mu držel ruku a já jehlou vyndavala třísku. Viky ani jednou neucuknul, ani jednou nezabrečel. Zvládli jsme to i vydezinfikovat. Pak jsme udělali bezlepkové palačinky. Byli výborné. A protože bylo hezky, tak jsme jeli k rodičům na statek užít si sluníčka. Zvládli jsem naložit do našeho auta i prkna, která jsme používali jako sjezdy pro kočárek do kočárkárny. Viky aktivně pomáhal a musel prkna nést na jedné straně. U rodičů manžel stihnul za mohutné Vikyho pomoci vyměnit zimní pneumatiky za letní. Nakonec jsme tam zůstali i na oběd. Trochu nás zmohla ta změna času a celá rodinka jsme podlehli odpoledními spánku. Takže tento týden, přestože byl docela hektický tak ho Viky zvládnul výborně a žádné problémové situace nenastaly.
Žádné komentáře:
Okomentovat