Zhodnocení týdne 21.4.- 27.4. 2014

Celý týden se nese v duchu odmítání cokoliv dělat ze strany Vikyho, vzteku a zkoušení toho co vydržíme. Nastoupila klasická dětská vzdorovitost, která je pro tohle dětské  období typická. Zatímco u ostatních dětí už pomalu přestává tak Viky je asi na jejím počátku jak je vývojově posunutý. Pozitivní na tom asi je, že vidím, že si kolikrát uvědomuje, že něco nesmí, ale přesto to udělá a pozoruje nás, jak budeme reagovat.  Kolikrát dělá úplné naschvály, jen aby upoutal naši pozornost. Je teď hodně vzdorovitý, plačtivý a odmítavý čemukoliv i k tomu, co měl dosud rád. Pro nás je to velmi složité, protože nastavit přijatelný trest a odpověď na jeho chování je opravdu někdy nad naše síly. Stanovit také určité mantinely je složité, protože stále nerozumí žádnému adekvátnímu vysvětlováni. Samozřejmě  zákaz, který následuje po jehí nějakém špatném chování chápe, ale nechápe proč..
V pondělí jsme začali velikonoční svátky u nás v Lounech, kde Viky s manželem vyšupali sousedku a pak jsme už odjeli k mým rodičům na vesnici, kde se přeci jen velikonoční svátky více drží a prožívají.  Viky dostal malý proutěný košíček na koledu a měl od dědy upletenou hezkou malou pomlázku. Musím říci, že velmi rychle pochopil jakým způsobem se vyšlehávají dívky a ženy. To mu šlo báječně, i když básničku za něho musel říkat děda. Viky šel koledovat s dědou, protože manžel si den předtím opět zvrknul kotník a tak seděl s námi doma. Já jsem s mojí mamkou, švagrovou a ještě jednou její kamarádkou vítala doma koledníky.  Hezky jsme si to užili. Viky vydržel s dědou koledovat skoro dvě hodiny. Pak jsme mu dali oběd a všichni jsme odjeli za druhými rodiči do Žatce. Mysleli jsme, že usne v autě a prospí se. Omyl neusnul. Když jsme vystupovali v Žatci tak jsme hned před domem potkali pradědu se strejdou a neteřemi, kteří mířili ještě na koledu k dalším známým. Tak jsme jim dali Vikyho, který ochotně šel. Vrátili se asi za hodinu a Viky stále nebyl unavený. Vzali si s holkami psa na vodítko a vyrazili ještě asi na necelé dvě hodiny na dětská hřiště. Prý zvládli tři. Pak jsme ještě jeli navštívit další manželovu babičku, ale to už byl mrzutý. A ze Žatce jsme odjížděli něco po třetí. To už okamžitě usnul v autě. Doma se však neprobudil a spal až do půl osmé večer, přestože jsme ho několikrát budili. Takže pak šel opět spát až někdy pozdě po půlnoci.  Na to že byl ten den velmi rušný a náročný i pro nás, tak to byl jediný den, kdy Viky vcelku fungoval a byl hodný. Nevztekal se. No prostě měl nový a zajímavý program na celý den. Tak fungoval.
V úterý již byl klasicky ve školce a odpoledne si ho vyzvedla na hlídání babička. Jeli na koníčky. Pak mě však vyzvedli a i já jsem s nimi jela do Počedělic, kde jsme strávili hraním venku na dvoře a na hřišti celé odpoledne. Večer jsme zvládli hru Bim bam z logopedii a to velmi zdařile. Více však nechtěl.
Ve středu jsme po školce byli plavat a pak ještě na koníčkách. Já jsem tam s nim byla poprvé. Musím říci, že již jezdí velmi zdařile.Dokonce si nechá nasadit i jezdeckou helmu a má ji celou dobu na hlavě. Bohužel již dělá alotria v podobě, že chce koníčkům zvedat kopyta, chodí je tahat za ocas nebo si na ně bere popoháněcí bičík a chce je pak popohánět.
Ve čtvrtek nám odpadlo odpolední hlídání od babičky, která byla na školení a tak jsem ho ze školky vyzvedávala já. Bohužel ten den Vikyho jedna holčička strčila z klouzačky tak měl celý sedřený obličej. Také začala velká bouřka a tak jsme celé odpoledně trávili doma. Vyzkoušeli jsme hodně činností, ale u žádné dlouho nevydržel. Chtěl se hodně dívat na televizi, ale to ho už k večeru také nebavilo. Večer přišel manžel s tím, že si s jedním kolegou dohodli půjčovat jednu vesnickou tělocvičnu, kde budou provozovat kruhový trénink a že by tam mohl brát Vikyho sebou, aby se vyběhal. Na poprvé však mám jet s nimi. A Vikymu se to ohromě líbilo. Postavili jsme mu opičí dráhu z laviček, skokanských můstků a trampolín a on běhal a skákal.  Ale asi měl pak už hlad, protože po návratu domů dělal jeden naschvál za druhým. Nejdříve schválně schodil plný hrnek s čajem na zem ze stolu. Pak si jednou kousnul do chleba a ten hodil na zem. A nakonec si stoupnul na pohovku v obývacím pokoji, sundal si kalhoty a vyčůral se na ní. U všeho přesně věděl co dělá. A to ještě zvládnul v tělocvičně otevřít láhev s vodou a její obsah obrátit do kabelky, opět schválně.
V pátek bylo velmi hezké počasí. Tak jsem měla v plánu jet nejdříve s Vikym na koníčky, pak na hřiště a od pěti hodin měli u nás být monster trucky. Bohužel u koníčků měli zavřeno. A když jsem zastavila autem u hřiště a odepla Vikyho ze sedačky, tak odmítl vystoupit a opět si zapnul pás. Tak jsme dojeli k nám domů, kde opět odmítl vystoupit a opět si zapnul pás a ještě na mě začal křičet a ukazovat rukou na volant, jako že mám jít řídit. Jelikož bylo teplo a nechtělo se mi jen tak bezcílně jezdit v autě, tak jsem neplánovaně dojela k mým rodičům na statek. Nechala jsem ho v autě a jen mu pootevřela dveře a odešla. Ale za chvíli přicupital. Tak jsme strávili pěkné odpoledne u našich.
V sobotu jsme byli s Viktorkem u našich znovu celý den, protože manžel měl celý den volejbalový turnaj. Bylo nádherné počasí a dokonce jsme museli Vikymu už vyndat dětský bazén a napustit mu vodu. Přestože jsme jezdili na kole, koupali se a hráli si se zvířátky, tak nechtěl jít po obědě spát. Nakonec usnul až těsně před pátou. Litovala jsem mojí mamku, která ho přes noc hlídala, protože my jsme opět měli s našimi známými "Prostřeno". Předtím než usnul se však stačil docela hodně popálit o kopřivy a asi má na ně nějakou alergii, protože ještě v pondělí ráno měl velké pupence.  Teď vypadá celý zničený. Ruce a nohy samá modřina a pupenec a obličej pěkně sedřený. Samozřejmě už si škrábe na obličeji strupy, takže mu to začíná mokvat. Doufám, že nás někdo neudá na "sociálku" že ho bijeme.:)
V neděli jsem si pro něj dopoledne přijela a zůstala až do oběda. Manžel měl opět volejbalový turnaj. Zkoušela jsem trénovat s Vikym jízdu na kole, kdy sedí v sedačce nad zadním kolem. Ještě jsme tak nejezdili. Do jeho dvou a půl let jsme s ním na kole a na bruslích jezdili ve speciálním sportovním kočárku-vozíku"Croozer". A líbilo se mu to. Ani mu nevadila helma a kšíry, kterými musel být připoutaný. No uvidíme jak mu to dlouho vydrží. Jedeme totiž od středy na prodloužený víkend na Šumavu na kola a brusle. Sice nám asi nebude přát počasí, ale aspoň nějaká změna a manžel si snad trochu odpočine od práce a budeme všichni spolu.