Takže v pondělí jsme jeli na plavání autobusem, což zvládl skvěle. Plavání sice proběhlo v plavkách, ale pro změnu nechtěl být vůbec v bazénu a hrál si na kraji bazénu. Takže jsem nemohla plavat a nakonec jsme spolu skončili ve vířivce. to mu nevadilo. A pak jsem zjistila, že mají v dětském bazénku dost studenou vodu a to mu asi vadilo. Po plavaní jsme šli na zastávku autobusu a jak jsme tam čekali, tak jsem si všimla, že nedaleko jezdí děti na malých konících. Tak jsme to šli vyzvědět co a jak a jestli by Viktorka nesvezli. Ještě na konících nejel. V loni v zoologické na ně nechtěl ani vysadit. A u našich na vesnici nemá nikdo tak malé dětské sedlo, aby jsme to mohli zkoušet na sousedově koních. Paní nám řekla, že je tam s koníkama každý den od tří do šesti a malé děti vozí. A jelikož nám už jel autobus, tak ten den jsme to ještě nezkusili, ale snad někdy brzy. Od autobusu jsme to vzali přes dětské hřiště a Viky tam vydržel až do čtvrt na osm. A dokonce jsme ten den zvládli i pěkně pracovat u stolečku.
V úterý ráno jsme byli na logopedii. Pracoval tentokrát ukázkově. Víceméně jsem tam nemusela být, protože celou dobu byl na klíně u paní logopedky. Dostali jsme celou řadu nových úkolů. Hned večer, když se vrátil od mých rodičů, kteří ho ten den hlídali, jsme s nimi začali. A musím říci, že to Vikyho tentokrát bavilo, i když to bylo na rozvoj sluchu, což nemá jindy rád.
Ve středu jsme jeli autobusem opět do bazénu a ten den jsem se rozhodovala zda tam ještě budeme chodit. Přeci jen pernamentka do kursu není nijak levná a aby tam seděl na kraji bazénu, to tam můžeme chodit jen občas a za jiné peníze. Ale ten den byla voda v bazénku pěkně teploučká a Viky celou dobu byl ve vodě a krásně spolupracoval a dělal všechno co ostatní děti. Po diskuzi s paní učitelkami jsem se rozhodla koupit ještě další pernamentku a budeme pokračovat do konce června. Na podzim se pak uvidí zda bude chodit dál do kurzů nebo mu to bude stačit jen se školkou a občas s námi. Jelikož bylo krásné počasí tak jsme šli z bazénu pěšky. Cesta nám trvala něco přes hodinu, protože jsme pozorovali každého broučka- tedy hlavně červené ploštice. Viky je tedy jen nepozoroval, ale chytal je, ale naštěstí žádné neublížil. Také jsme trhali už pampelišky a sedmikrásky. To ho ještě minulý rok vůbec nebavilo. Pak jsme se ještě museli zastavit na dětském hřišti a domů jsme se dostali zase kolem sedmé. Viky ten den opět krásně pracoval u stolečku a vybízel mě k dalším činnostem. Celý týden trochu bojujeme s tím posunem času a Vikymu se opět večer nechce chodit spát a ráno naopak vstávat. Snad se to brzy upraví.
Ve čtvrtek Vikyho hlídala druhá babička s dědou a tak jsem je poslala na ty koníčky, které jsme objevili v pondělí. A oni tam opravdu šli. Prý si to nádherně užili. Viky s tím neměl žádný problém a chtěl prý jezdit rychle.Pak šli ještě do parku a přivezli mi ho až kolem osmé večer. Ale že by vypadl unaveně to se říci nedá.
V pátek jsme po školce jeli autobusem domů. Po cestě jsme si museli jít koupit u Kauflandu točenou zmrzlinu a pak hurá na hřiště. Ještě že už je tak hezky. Opět si domů nosíme celé pískoviště. Pak přijela paní z rané péče se kterou jsme řešili všechny poslední vyšetření a jak mám teď postupovat v rozvoji, když možná Viky není autista a má možná jen dysfázii. Ale vlastně to nevíme přesně. Dohodli jsme se, že nám jejich SPC připraví individuální rozvojový plán. Jinak Viky byl tentokrát vzorný a hrál si s auty a legem apod. Pak si sám vytáhnul hru BIM BAM s poznáváním zvuků a ukázal jak to hezky umí. Večer jel ještě Viky s manželem na benzínku načerpat benzín, vysát auto vysavačem a umýt ho v myčce. Naše auto nemělo nikdy takový pečlivý servis jako v poslední době.
V sobotu jsme všichni trávili v Praze. Manžel běžel pražský půlmaraton, já jsem měla naplánovanou zkoušku z krizového managementu a mezitím jsem s Vikym byla na bobové dráze na Proseku a pak u příbuzných. Viky si to tam vždycky báječně užívá a i když jsou to náctileté holky tak se o něj perfektně starají. Stihnul s nimi posekat trávník, měl svojí dětskou sekačku. Jezdili všichni na strejdově novém skútru což je pro Vikyho super zážitek a pak byli na jejich novém hřišti. A jelikož mají plno zvířátek tak se tam Viky vždycky zabaví. Večer jsme všichni odjížděli báječně unavení. Manžel asi nejvíce:)
V neděli jsme strávili super jarní den na bruslích v Mostě. Mají tam báječný u jezera Matylda báječný areál. Okolo jezera je bruslařská, běžecká cyklistická dráha asi 4,5 km dlouhá. Je úplně hlaďoučká a rovná takže na bruslích se krásně jezdí. Viktorka jsme poprvé zkusili postavit na brusle. Brusle si nechal nazout, ale s helmou byl tentokrát potíž. Dokonce si sám i oblékl chrániče na nohy a ruce, ale helmu nechtěl. Já jsem měla brusle a ukazovala mu jak jednou bude krásně jezdit. Manžel to chudák odřel protože podpíral Viktorka který se sice chtěl na bruslích vozit, ale hrozně se mu podlamovaly nožičky a nějak mu nešlo ani stát. Takže jsme ho nemohli vozit ani mezi sebou. No několik minut jsme to trénovali a pak si šli kluci hrát k vodě a já jsem s kamarády obkroužila několikrát trasu okolo celého jezera. Jelikož docela dost foukalo, tak jsme ještě pouštěli kite. A to taky byla docela psina. Hlavně ve chvíli kdy to chtěl zkoušet Viktor.
Tento týden se nám také v celku podařil až na několik malých drobností, typu že na čerstvě vydrhnutou sedačku vylil Viktor celou láhev mléka a schválně nebo schválně rozsypal na čerstvě vydrhnutý koberec kukuřičné vločky a pěkně je zašlapal jen aby je mohl vysávat. Nechce chodit opět spát a usínání je boj. Nechce být připoutaný v sedačce, což je taky boj.
Tééda, ten toho zvládá. Klobouk dolů. Jste skvělí.
OdpovědětVymazat