V pondělí ho ze školky vyzvedl mimo zaběhlý rozvrh děda a to úplně sám bez babičky a staral se o něj až do večera. Já jsem byla na jednom výběrovém pracovním řízení až do večera. Prý si udělali výlet na jeden kopec v okolí a pak byli spolu v cukrárně. Nakonec odjeli k nim na statek a tam jsem si ho večer vyzvedla.
V úterý ho dle daného rozvrhu po školce hlídala opět babi s dědou a to byli jezdit na koních. To se stalo v poslední době takovým rituálem, protože to Vikyho hodně baví. Sice prý mají trochu infarktové stavy, protože se často drží jednou rukou a druhou koníka poplácává nebo ho drbe. Přivezli mi ho až pozdě večer, protože bylo krásné počasí a byli dlouho venku. Takže jsme pak už nic spolu neudělali.
Středa byla hodně náročná, ale Viky to zvládnul na jedničku. Ukázalo mi to však, že opravdu vydrží hodně a je k neutahání, ať budeme dělat co budeme dělat. Po školce jsme byli na preventivní tříleté prohlídce. Pak jsme zvládli hodinový kurz plavání. Následně jsme jeli autem do Slaného vyzvednout manžela z práce a pokračovali jsme do Prahy, kam jsme byli pozvaní na grilování. Grilování byla úžasná záležitost asi celkem dvaceti lidí včetně dětí. Velká škoda, že byla ve středu tak vlezlá zima. Dětem to však nevadilo a pobíhali po zahradě a po domě. Jen náš Viktor si nejprve sám prozkoumával všechny nové hračky. Autodráhu, elektrickou vláčkodráhu , hasičské auta a sanitky, velký jeřáb na ovládání apod. Takle si sám vydržel hrát asi dvě hodiny a nás a ani nikoho jiného nepotřeboval. Pak s dětmi zvládnul sníst krupicovou kaši, kterou normálně nejí a nakonec se k nim přidal v hraní na indiány. To je hodně bavilo, protože už byla tma a běhali po zahradě s baterkami. Domů jsme odjížděli asi v jedenáct hodin. Původně jsme tam měli přespat a chtěla jsem tam s Vikym ještě zůstat celý druhý den, ale ve čtvrtek jeli se školkou na výlet a o ten jsme ho nechtěli připravit.
Ve čtvrtek jeli ze školkou na zvířecí farmu jezdit na koních a prý je vozili i v kočáře. Měli tam i čerstvě narozené ovečky a kozičky, které si mohli chovat. Jezdili i traktorem apod. Fotky nám však dodá později. No ráno jsme Vikyho předali paní učitelce i s autosedačkou, jako dalších dvanáct rodičů. Musím říci, že paní učitelka má můj neutuchající obdiv. Jet s dvanácti dvou - tříletými prcky na celodenní výlet. Jeli s nimi nakonec dvě učitelky, ale stejně. Paní učitelka říkala, že si to báječně užili. Já jsem ten den ještě zvládla jet do Prahy udělat svou poslední zkoušku a pak jsem rychle spěchala do Chomutova za Vikyho homeopatkou pro novou dávku homeopatik a rovnou jsem tam navštívila kamarádku. Vracela jsem jí oblečení, které mi půjčuje po jejím klukovi pro Viktorka a dostala jsem novou várku. Ještě že mám takové kamarádky. Ten den jsem najezdila opravdu plno kilometrů. Když jsem se večer vrátila zpět, tak akorát dorazil Viky s babičkou, která ho nesla v náručí, protože jí usnul v autobuse, když se vraceli z parku. No chtěla jsem ho dát rovnou spát, ale při tom přenosu se probudil. Tím si odpočinul a nakonec večer usnul opět v půl jedenácté. No prostě k neutahání.
Jak jsem to celý týden nestíhala, tak jsem teprve až v pátek dopoledne pekla korpusy na dorty na Viktorkovi narozeniny. Odpoledne po školce jsme ještě byli spolu do šesti hodin na hřišti a pak už jsme spěchali domů, abych já mohla zdobit dorty. Bohužel to tak vyšlo, že Viky nebude mít dortové překvapení. Myslela jsem, že ho posadím před televizi a já budu v klidu zdobit marcipánem dorty. Hloupé si myslet, že to vyjde tak, jak si člověk naplánuje. Zrovna se dívat na televizi nechtěl a raději mi chtěl pomáhat. No vlastně to bylo takové společné modelování. Teď už to píšu s klidem, ale když mi Viktor do jednoho čerstvě potaženého dortu udělal dva pěkně dlouhé zářezy nožem a pak druhý pro změnu propíchal prstem měla jsem nervy na pochodu. Manžel, který se pak vrátil z práce to komentoval s tím, že ať jsem ráda, že je vidět, že se mu líbí a že je chce. Když se dorty večer chladili v lednici, tak jsme museli schovat všechny příbory a nože, protože jsme přistihli Vikyho jak si přistrkal židli k lednici, tu si otevřel a vidličkou se chtěl pustit do dortu. Nejlepší na tom však bylo, že druhý den u babičky už dort nechtěl a raději se pustil do jejího šlehačkového.
V sobotu jsme pak trávili u rodičů v Žatci, kde měl Viky jednu narozeninovou oslavu. A v neděli měl druhou narozeninou oslavu doma, kam naopak přijeli druzí prarodiče s mým bratrem a rodinou. Obě narozeninové oslavy si báječně užil, rozbaloval dárky, sfoukával svíčky na dortech, ťukal si se všemi na zdravý. Obrovský rozdíl od minulých narozenin.
Žádné komentáře:
Okomentovat